Baños de Caulle – ve třech dnech na sopku Pyuehue a koupání v horkých pramenech

Zobrazit pro tisk

Silnice číslo 215 míří z Osorna na západ. Venku je tmavá noc a my za sebou máme několik hodin v autě. Siluety okolních hor vytvářejí černou hmotu, která ohraničuje oblohu plnou hvězd. Nejsem si jistý, jestli jsem jich někdy viděl víc. Suverénně mineme obě budovy návštěvnického centra a stavíme až u hraniční závory, která je zavřená. Na to, jakou proceduru podstupujete ohledně dovozu potravin, když přejíždíte hranice Argentina-Chile a zpět, je tu podezřele málo celníků. Doslova tu není ani noha. Teď bych si mohl vzít třeba deset kilo sýra, ovoce nebo klidně celou krávu a přejít hranici aniž by mne někdo zastavil. Za normálních okolností by mě hygienničtí celníci, jak jsem si je během pobytu v této části světa pojmenoval vysypali batoh na zem a veškeré potraviny by naházeli do koše.

Obracíme auto a sjíždíme zpět směrem do Osorna, pozorně pozorujíce okolní odbočky. Jedna z nich musí určitě vést k návštevnickému centru National Park Puyehue – místa, které jsme si vybrali pro další vícedenní turistický počin.

Po zhruba sedmi kilometrech zastavujeme u velkého domu, který se zdá být opuštěný. Tma je I přes záři hvězd kombinovanou s našimi čelovkami velmi hustá a tak přehlédneme skrytou cestu, jež vede do kempu, který nám už dnes není souzeno najít. Stany stavíme na travnatém prostoru za domem a s pamětlivi přísloví, že ráno je moudřejší večera, jdeme spát.

Vstávám první a ostré paprsky ranního slunce mi ukazují okolní terén v plných barvách. Aha, tak tady jsme měli vjet do vyznačeného kempu. Dům, který byl minulou noc opuštěný působí stejně, ovšem až na otevřené dveře. Vevnitř platíme za minulou noc a poté přecházíme přes hlavní silnici na její druhou stranu, kde je návštěvnické centrum parku. O treku Baños de Caulle jsem toho po internetu moc nezjistil a tak sháním informace od Rangera, který je dnes ve službě.

Být vyslancem výpravy je občas I výhoda. Než se vrátíte, je hotová snídaně. Během dnešní první společenské události je zbytek výpravy informován o tom, co se mi starý ranger pokoušel španělsky naznačit a poté se autem společně přesouváme k hospodářské usedlosti Fundo El Caulle, jejíž součástí je I stejnojmenná restaurace. Tady se zapisujete na trek a platíte poplatek za průchod jejich územím $7 / os. Za tyto peníze prý udržuje chatu pod sopkou Puyehue v obyvatelném stavu. Pokud nemáte mapu, pak si ji vyžádejte na recepci, kde vám ji nechají ofotit, pokud nebudou mít vlastní. Nicméně i tak je velmi těžké zabloudit. Stezka je tu jenom jedna a vede jenom nahoru. Ale stojí za to.

Po několika stech uklidňujících metrech za usedlostí El Caulle, začnete stoupat do prudkého kopce, který sice za přibližně dvacet minut vyústí do dlouhé louky sevřené okolními kopci, nicméně vzápětí se zanoří do lesa a tam začíná to pravé peklo. Zhruba polovina trasy je v deštném lese, který má velmi vlhké a teplé klima. Druhá polovina je místy otevřená, takže do vás bude pražit nemilosrdné slunce a voda bude rychle ubývat. Účinnost vašich kroků snižuje písek, kterým je dno koryta pokryto, neboť právě koryto potoka zde představuje cestu.

Za zhruba 5 hodin výstupu jsme konečně nahoře. Pravděpodobně by to šlo i rychleji, ale jedné člence naší výpravy nebylo dobře od žaludku a to morálka rychle klesá. Ovšem  zlomení horizontu a otevřená horská louka s nedalekým tábořištěm a navíc s vyhlídkou na vrchol hory musí zlepšit náladu snad každému. Připíjíme slivovicí na tábořišti, kde už je několik stanů a ptáme se po zdroji pitné vody. Jsou tu dva a oba představují výstup do svahu sopky. Ten bližší z nich je prý vzdálen přibližně 15 minut chůze, ale není možné z něj vodu nabrat. Zanesl ho suchý sopečný prach za pomoci silného větru, který prý včera vanul. Musíme tedy dál do svahu, kde odbočuje malá stezička k horské bystřině tekoucí z ledovce. Ve vodě jsou kousky vápence, ale pít ji není žádný problém. Po ledové koupeli a nabrání pitné vody se úspěšní vodonoši vracejí ke zbytku výpravy. A plánujeme další postup, který má být ovšem o několik hodin později naprosto zmařen.

Ráno ! No řeknu vám, že takovéhle ráno bych nepřál nikomu. Prudký liják, který trval celou noc přešel do mírného, ale zato vytrvalého deště a potoky vody se roztekly po tábořišti do jednotlivých stanů. Všichni narychlo balíme a pokoušíme se vtěsnat se do už tak plné chaty a blízkého přístřešku, kde balíme věci. Podle předpovědi jednoho z Izraelců, kterých je tu opravdu hodně, má prý pršet několik následujících dní a tak se po zralé úvaze rozhodujeme opustit tábor a sestoupit dolů k autu. Stany jsou mokré zespoda, část věcí s nimi a možnost je usušit je bídná. Sbalíme je v chatě a za vytrvalého deště sestoupíme dolů.

Sestup sám o sobě se rovná jednomu velkému tobogánu. Děkuji všem bohům, na které si zrovna můžu vzpomenout, za svůj goretexový koplet, díky kterému mi je jakýkoliv déšť ukradený. Nicméně se celá naše výprava smýká bahnitým korytem, kde teče voda a úroveň bahna vystoupala až na 30 cm. Takhle rychlý sestup jsem ještě nikdy nezažil. Nahoru nám to trvalo 5 hodin a dole jsme za 45 minut !!!!

Charakteristika:
Fyzicky velmi náročný trek, který překonává při počátečním nástupu obrovské převýšení. Většina trasy vede vyschlým potočním korytem, které se však za deště mění v bahnitý potok. Stoupání je velmi prudké a první den vám zabere jenom dostat se pod samotnou sopku. Náročný je i výstup na vrchol hory, nicméně ten můžete podniknout bez batohu. Horolezecké úseky ani sněhová pole nejsou. Pokud noc před vaším výstupem vydatně pršelo, nechoďte. Celá stezka se změní v jednu bažinu, po které není vůbec představitelné jít nahoru.
Rozhodně doporučuji trekové hole. Hodí se jak na výstup, tak na sestup. Budete je potřebovat!

Trasa:
El Caulle – kemp na svazích sopky Puyehue – horké prameny Azuferas (El Caule) – a zpět k El Caulle

Okruh: Ano (výchozí bod je stejný)

Začátek a konec treku:
Farma Fundo El Caulle

Jak se dostat na začátek a konec treku:
Můžete využít mikrobus, který jezdí z Osorna do Anticury, nebo se vydat autobusem, který jede z chilského Osorna do argentinského Bariloche (poblíž parku Puyehue je totiž hranice) a nechat se vysadit u parku. Nástup na trek ovšem není u návštěvnického centra, jak byste čekali, ale o několik kilometrů níže u restaurace

Čas: 3 dny

Ubytování:
Pod sopkou Puyehue je chata, nicméně je nutné mít vlastní stan. Když jsme přišli nahoru my, byla chata plná, ale v okolí nebyl problém tábořit.

Voda a jídlo:
Jídlo je nutné mít vlastní, pitnou vodu doplníte na tábořišti. Po výstupu (ten vám zabere celý den) na tábořiště klidně nechte batohy v chatě nebo stanu a vyražte dál po pěšině směrem k vrcholu sopky, na jejímž svahu je asi po 15cti minutách chůze pramen pitné vody. Pokud bude plný písku, nezbyde vám, než pokračovat ještě výš, kde teče řeka z ledovce. Vodu jsme pili bez převaření a také bez problému.

Kdy vyrazit:
Prosinec – Březen

Rezervace a poplatky:
Platí se poplatek za průchod územím farmy El Caulle http://www.elcaulle.com/, webové stránky estancie.

Itinerář den po dni / Rozpis trasy:

1.    Den (4-6 hodin)
Výstup do kempu pod vrchol sopky Puyehue. V kempu je stroze zařízená chata s kamny a dřevěnými postelemi, přibližně pro 12 lidí.


2.    Den (6-8 hodin)
Výstup na vrchol sopky + přechod po úbočí hory až k Azufreras, Sopečným místům u kterých je nalézají horké prameny. Batohy vyneste pouze na křižovatku pod samotným vrcholem, kde se odděluje stezka na vrchol od cesty k pramenům. Výstup tak můžete podniknout “nalehko”. Tahat s sebou těžké batohy je zbytečné a tady vám je nikdo nekradne. Není od věci podniknout výlet na vrchol na východ slunce, pokud máte dost sil a vůli vstát. Znamená to ovšem, že musíte zhruba 2 hodiny před východem slunce vyrazit z tábořiště.

3.    Den (6-8 hodin)
Návrat od pramenů zpět ke kempu a sestup k estancii El Caulle. Sestup prudkého kopce je překvapivě rychlý a snadný. Díky písečnému dnu nebudou příliš trpět ani vaše kolena.